17. listopadu 1989 studentské demonstrace zahájily začátek sametové revoluce, a tím i pád komunismu v Československu. Mně v té době byly necelé 4 roky a tu dobu si pamatuji spíše mlhavě, jako opravdu malé dítě. Dnes se mi dostal do rukou putovní zvon Václava Havla, který mi v tento den opět připomněl tuto mlhou zastřenou minulost.

Jednou z mých vzpomínek je ta, že na jedné z demonstrací moje maminka tehdy zapomněla, nebo ztratila kabelku. Dnes by asi nikdo nevěřil, že druhý den přijela paní k nám domů a kabelku vrátila i s kompletním obsahem, peněženkou, hotovostí atd. A to v době bez mobilních telefonů, dokonce jsme v té době neměli telefon ani v paneláku. Ta doba byla plná naděje, plná očekávání, a to někdy až trošku naivního. Já jsem už většinu svého života strávil v demokratickém státě. Pamatuji si tak divoká 90. léta, první rozčarování svých rodičů z toho, že ten kapitalismus nezavádíme úplně tak, jak si všichni představovali… Pamatuji si začátky podnikání mého otce, i později mé maminky. Můj otec podniká od roku 1991, moje maminka od roku 2002. A vidím, jak se máme jako celá společnost čím dál tím lépe. Některé věci se po roce 1989 nepovedly, ale velká řada se povedla! A stojí za to! A za to vše vděčíme z velké části i osobě Václava Havla. Václav Havel patří mezi pár opravdu velkých věcí z České republiky, na které jsem hrdý a díky kterým jsem hrdý na to, že jsem Čech.

I proto jsem opravdu poctěn, že právě na 17.11.2016 se mi dostal do rukou putovní zvon Václav, kterým se snaží Charta 77 vybrat prostředky na realizaci opravdového zvonu. Více o projektu naleznete na http://www.zvonvaclav.cz/. A teď už jen zavzpomínejme na 17. 11. 1989, ti z vás, kteří si ten den nepamatují, si o tom něco přečtěte, nebo pusťte. Jsou okamžiky v historii, na které bychom neměli nikdy zapomenout!