🇨🇿 Když jsme ráno šli se ženou a se psem na procházku, narazili jsme na tento starý československý bunkr. Připomíná nám smutné a tragické období našich dějin. Shodou okolností právě dnes od druhé světové války uplynulo 77 let.

Našich spoluobčanů, kteří válku zažili a mohou o ní vyprávět, je mezi námi bohužel stále méně. Myslím, že si nejen oni ale celkově všichni lidé, kteří poznali na vlastní kůži hrůzy této války, zaslouží, abychom se v průběhu dnešního dne alespoň na chvíli pozastavili a uctili jejich památku.

Nikdo z nás si nedovede představit pocity, které Češi a Slováci v té době prožívali, a tu šílenou atmosféru roku 1945, kdy za sebou naši předci měli už šest let neuvěřitelných těžkostí a trápení. Možná už tehdy tušili, že Německo nevyhraje a že Československo jednou bude zase svobodné, ale nemohli si být zdaleka jistí, kdy k tomu dojde nebo jestli k tomu opravdu dojde. Buďme vděční za to, jak odvážní a trpěliví naši předci tenkrát byli, a za to, jak to nakonec dopadlo.

Musím se ale přiznat, když píšu tyhle řádky, že necítím pouze úctu a vděk. Vzhledem k tomu, co se v posledních týdnech děje jen několik tisíc kilometrů od nás na východ, cítím také lítost. Občas se ptám sám sebe, to se lidstvo stále nebylo schopné poučit? To se vážně nic nezměnilo, když jsou lidé stále schopní být k sobě takhle zlí a krutí?

Jenže pak si také vybavím tu obrovskou vlnu solidarity a pomoci, která se objevila nejen u nás v Čechách, ale také na Slovensku, Polsku a mnoha dalších místech. Ohromná spousta lidí neváhala a něco podnikla, ať už jen finančním příspěvkem nebo obdarováním potřebných. Dobrosrdečnost a velkorysost, kterou jsem v nás v těchto chvílích uviděl a stále vidím, mi vrací naději a důvěru.

Důvěru v to, že dokážeme udělat, co je správné. Držet při sobě a pomáhat si. Bránit své hodnoty, svobodu a právo. To je to nejdůležitější.

Nikdy také nezapomínejme na naši historii. Učme se z ní. Pokud to uděláme, všechno dobře dopadne. Věřím tomu.

My všichni totiž máme možnost být po zbytek života, některou z jeho etap nebo jen na okamžik dobrými nebo špatnými.  O tom, kým se staneme a na kterou stranu se přikloníme, přitom rozhodujeme jen my sami. Ostatně jak napsal skvělý ruský autor Alexandr Solženicyn v Souostroví Gulag, „Čára, jež dělí dobro od zla, protíná srdce každého člověka.“ K dnešnímu výročí tak přeji naší zemi – Evropě – světu, aby se v něm vždy našlo co nejvíc těch, kdo zvolí dobro. Nebo alespoň většina. 🇨🇿

Autor

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *