Dnes je to přesně 84 let od chvíle, kdy německá vojska obsadila Československo. Respektive ten zbytek území, které Československu po Mnichovské dohodě zůstal. Pokud mě sledujete už delší dobu, pak víte, že mám k naší historii velikou úctu a považuji za důležité si tato “výročí” pravidelně připomínat, i když nejsou úplně veselá.

Když se takhle ohlédneme za naší minulostí, nezbývá nám totiž, než si uvědomit, kolika překážkami a výzvami český národ už s odvahou prošel. Při pohledu na kritické a dechberoucí životní situace, které historie Čechům a Slovákům přinesla, musíme také vzdát hold a hluboký respekt našim předkům.

Druhou věcí, kterou si uvědomíme, díváme-li se na dlouhý příběh českého národa, je nevyčíslitelná hodnota svobody, kterou dnes máme a ve které žijeme. Možná jsme na ní už zvyklí a bereme ji částečně jako samozřejmost, ona ale ani zdaleka samozřejmou není. Ještě dnes ve světě žijí milióny lidí v nesvobodě a nemožnosti říkat nahlas, co si myslí, nebo se sami za sebe rozhodovat. To, co my považujeme za běžnou součást každodenního života, by oni považovali za nedostupný luxus.

Prosím, pokusme se o tom při dnešní příležitosti společně zamyslet. Možná, kdybychom se nad tím zamýšleli častěji, vážili bychom si více toho, co máme.